Anděl

Karel Kryl

1:Z rEozmlácenC#mýho kostela v krEabici s kH7usem mýdla
Einesl jsC#mem si anděla, pEolámalH7i mu křídlEa,
díval se nC#ma mě oddaně, jEá měl jsem trH7ochu trému,
tEak vtiskl jsC#mem mu do dlaně lEahvičku H7od parfémEu.
R:EA proto, prC#mosím, věř mi, chtEěl jsem ho žH7ádat,
Eaby mi mC#mezi dveřmi pEomohl hH7ádat,
cEo mě čekáC#m    H7a neminEe, co mě čekáC#m    H7(A)a    n[(G)]eminEe.
2:Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky,
do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.
R:A proto...
3:Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice.
A tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.
R:A proto...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:06:54.86+00:00
Výsledky hledání: